Dnešním dnem spouštíme novou sérii rozhovorů. V té si budeme povídat se známými tvářemi – YouTubery, hudebníky, herci, spisovateli – které mají rády Lindsey. Jako první na řadu přichází Tereza Janišová. Mladá spisovatelka je autorkou fantasy trilogie Erilian. Jak už jsme několikrát u nás ve fanklubu zmínili, třetí díl této trilogie se nechal inspirovat Lindsey. A protože s Terkou už víc než rok spolupracujeme a Lindsey opravdu fandí, s rozhovorem samozřejmě souhlasila. 🙂
Na začátek bych tě tedy rád poprosil, abys řekla něco málo o sobě. To, že jsi spisovatelka, všichni víme, ale takové stručné představení sebe sama neuškodí – odkud jsi, jaké se věnuješ škole a co tě popřípadě baví?
Narodila jsem se, žila a stále žiju v Praze. Od mého dětství až do nedávna jsem bydlela na Hradčanech v jednom starém činžáku u Petřína, nedaleko Hradu. Tohle historií a magií nabité prostředí mě asi hodně ovlivnilo v obou mých směrech – což je jednak psaní fantasy ale taky architektura. Teď právě dokončuju poslední semestr na Fakultě architektury ČVUT. Inspiraci (pro psaní i architekturu) sbírám, kde jen se dá, proto miluju cestování. Taky mě baví grafika a ilustrování, hudba, tanec… Snažím se žít barevně.
Jak už jsme zmínili, jsi spisovatelkou. Kdy poprvé jsi přišla na to, že se opravdu chceš věnovat něčemu takovému, jako je psaní?
Asi tak v šesti letech, když jsem viděla mého dědu, jak si kupuje nový psací stroj. Tehdy mi došlo, že knížky, které mi čtou rodiče a prarodiče před spaním, se v knihovně neobjeví jen tak samy od sebe a že je musí někdo vymýšlet a vytvářet. Ta myšlenka mě nadchla.
K Erilianu se určitě ještě dostaneme, chtěl jsem se ale ještě zeptat, zdali jsi třeba napsala ještě něco, co se dočkalo vydání? Nebo naopak chystáš něco, co vyjde?
Před vydáním prvního dílu Erilianu mi vyšlo několik článků v různých časopisech a novinách. Jinak jsem příliš publikovánílačné ambice neměla. Už od dětství jsem psala různé povídky (nejen fantasy, ale i třeba detektivně laděné), ty ale většinou četli jen mí rodinní příslušníci. První Erilian (Město čarodějů) byl mým knižním debutem. Teď, když je trilogie uzavřená, chystám něco úplně nového.
Je mi jasné, že se nikomu nechce moc prozrazovat, o čem bude jeho další dílo… ale aspoň zkratkovitě… Bude to opět fantasy příběh? Nebo zkusíš něco jiného?
S fantasy se mi úplně loučit nechce, přeci jen je to můj srdeční žánr. Řekla jsem si ale, že musím vyzkoušet i něco nového a tak je moje nová knížka kombinací jak fantasy, tak sci-fi. Příběh začíná v Praze roku 1912 a knížka se bude jmenovat Cesta kolem světů.
Jak jsem uvedl, k Erilianu se dostaneme a to přichází právě teď. Odkud vůbec vzešel nápad napsat něco takového? Lépe řečeno, co bylo tvou inspirací k tomu, aby ses pustila do něčeho takového? Když si tak třeba přečteš každý z těch dílů zpětně – je třeba něco, co bys napsala nebo udělala jinak? Nebo bylo vše podle tvých představ?
Jak už jsem říkala, hodně inspirace čerpám během cestování a taky z prostředí historické Prahy. Samotný nápad a popud k napsání Erilianu tak nějak samovolně vykrystalizoval během mého prvního ročníku na architektuře. Do příběhu jsem totiž zasadila některé reálie z mé nové školy (předměty, kantory, spolužáky…) a to celé jsem umístila do vymyšleného města, kde všichni umí čarovat. Co se retrospektivních názorů na vlastní knížky týče… Myslím si, že s odstupem času by každý autor sám sobě alespoň něco drobného (či většího) vytkl. S každou knížkou se ale člověk posouvá dál a postupně se vypisuje. Takže to, že se chybami učíme, není pouhé prázdné rčení, u literatury obzvlášť.
Jak vůbec reaguje okolí na to, že jsi úspěšnou spisovatelkou? Dovedu si představit, že rodina podporuje, jak může… ale co třeba další? Kamarádi, spolužáci… nezávidí třeba trochu? 🙂
Pokud někdo závidí, tak to dost dobře maskuje 😉 Protože jsem se zatím s žádnými vyloženě negativními nebo nepřejícími reakcemi nesetkala. Naopak. Díky tomu, že píšu knížky, jsem získala spoustu nových známých a přátel, což je jeden z velkých plusů toho, když člověk pronikne do literárního světa. Jednou se sice v jakémsi článku objevilo něco lehce pejorativního, mířeného na mou adresu, to mě ale jen pobavilo a brala jsem to spíš jako jistou formu poklony 😉 (možno nahlédnout zde: http://bit.ly/clanek_casopis_pevnost)
Žijeme v době, kdy se úspěch neodpouští. Jinými slovy… když naopak přijde někdo, kdo tvé dílo nebo i třeba tebe samotnou nehodnotí kladně, jak na to reaguješ, případně jak se s tím srovnáváš?
Mám to štěstí, že reakce na moje knížky jsou většinou kladné. Ale jinak jsem takzvaně poměrně splachovací typ autora, a pokud se můj styl psaní někomu nelíbí, nehroutím se z toho, nerozbíjím talíře, ani neupadám do deprese. Každý čtenář má svůj vlastní vkus a názor a je jasné, že se člověk nemůže zavděčit úplně všem. To by pak byla nuda. Když je mým knížkám něco vytýkáno, beru to spíš jako radu a možnost zlepšit se. Někdy si řeknu: „Fajn, ten člověk má pravdu (sakra!)“ 😉 a příště se už podobné neobratnosti vyhnu. Hodně mi po téhle stránce dala například recenze na první Erilian od Leonarda Medka. Anebo si taky řeknu: „Blbost, tak, jak jsem to napsala, se mi to líbí a neměnila bych to.“ Záleží na konkrétní situaci.
Bude Erilian opravdu jen trilogií? Neuvažuješ nad pokračováním?
Teď dopíšu Cestu kolem světů a pak se uvidí. Už delší dobu mi ale kolem hlavy poletuje myšlenka sepsat několik příběhů z erilianského světa, které už se do trilogie nevešly. Jmenovalo by se to asi Erilian – Vynechané stránky (nebo něco na ten způsob). Takovou první vlaštovkou je povídka Gryf, který neuměl létat, kterou jsem napsala loni v létě na ostrově Ischia.Povídku je možno zdarma si přečíst na webu nakladatelství CooBoo http://bit.ly/gryf_ktery_neumel_letat. Můžete si ji i poslechnout, protože tenhle krátký příběh načetl a do audiopodoby převedl Vojta Hamerskýhttp://bit.ly/gryf_audiopovidka.Je to takové nalákání pro ty, kteří Erilian ještě nečetli a neznají ho, protože se jedná o jakýsi prequel k samotné erilianské trilogii.
Teď bych se rád dostal k tobě a Lindsey 🙂 Kde jsi k ní přišla prvně?
Úplnou náhodou. Kdosi z mých známých sdílel na Facebooku její klip Shadows a mě to nadchlo. Pokud bych se měla vyjádřit nepěkně, leč výstižně, řekla bych, že jsem na to video koukala jako vrána.Jednak mi Lindseyna hudba něčím lehce evokovala irskou/keltskou hudbu, kterou mám hodně ráda, a navíc se při hraní na housle úžasně hýbala a tančila. Pak jsem okamžitě zkoukla i všechna její další videa, která jsem na Youtube našla, a od té doby patří Lindsey k mým nejmilejším a nejinspirativnějším muzikantům.
Když se podíváme na její tvorbu… kterou ze skladeb máš nejraději a proč?
To je těžké, jejich víc. Ta úplně nej je ale pro mě asi Minimal Beat. Asi proto, že je celá o cestování a poznávání různých koutů světa a taky kvůli tomu, že mě právě tenhle klip tak trochu popostrčil při lehké autorské krizi během psaní poslední kapitoly posledního dílu Erilianu.
Pokud jde o náš fanklub, jak jsi přišla k němu?
Také Facebookovou cestou 😉
Víme, že třetí díl tvé trilogie se nechal inspirovat právě Lindsey. Inspirovala ses u ní jen pro hlavní postavu právě třetí knížky, anebo tě Lindsey ovlivnila i nějakým jiným způsobem?
Hlavní hrdinka třetího Erilianu, Fínka, hraje na kouzelné housle. A její osobnost jsem popsala (nebo se snažila popsat) tak, jak na mě působí Lindsey. Navíc jsem měla její skladby v uších skoro celou dobu během psaní Střípků hvězd a to se myslím do knížky hodně promítlo.
Vím o tobě, že jsi byla na koncertě v Praze… co jsi říkala na něj a na naši následnou after party? 🙂
Masy lidí mačkající se jeden na druhého v obří multifunkční hale… Hrozná představa pro člověka, kterému z davových akcí jakéhokoli druhu naskakuje kopřivka. Moje nadšení z toho, že uvidím Lindsey živě, ale dokázalo překonat i tuto fobii, a když se aréna naplnila prvními tóny jejích houslí, přestala jsem vnímat i papírové kelímky pod nohama, lepkavou podlahu i všechny ty cizí osoby tlačící se na mě ze všech světových i jiných stran. Vidět a slyšet tuhle veskrze inspirativní houslistku naživo za trochu toho nepohodlí určitě stálo. Zážitek to byl slovy jen těžko popsatelný, uši i oči se pokochaly, odcházela jsem téměř vznášející se nadšením. Koncerty v hokejových halách si teď ale na nějakou rozumnou dobu ráda odpustím 😉 Afterparty byla moc fajn, klobouk dolů před všemi organizátory. Jen škoda, že se lidi styděli trochu víc odvázat a tanečně se projevit.
Chystáš se i na koncert v červenci? Pokud ano, přijdeš zase na náš after sraz?
Jsem moc ráda, že jsem se na první Lindsí koncert v Praze dostala. Tentokrát mi to ale bohužel časově nevyjde. Snad tu slečna Stirling nebude naposledy, když jí, jak sama říkala, Praha tak učarovala.
Moc děkuju za tvůj čas a za to, žes byla ochotna ho věnovat rozhovoru s námi 🙂
Pokud se chcete podívat na stránky a facebook Erilianu, můžete zde:
www.facebook.com/erilian.tereza.janisova
Chcete se s Terkou setkat? Máte možnost v rámci festivalu Svět knihy, který se koná v Praze na holešovickém Výstavišti. Terku najdete 16.5. od 13 hodin u stánku Albatros Media. 🙂