Takže, za posledních 8 měsíců se ta talentová soutěž stala nedílnou součástí mého života. Vzhledem ke svým smlouvám mi nebylo měsíce a měsíce umožněno o tom mluvit, o to zajímavější to bylo. Říkala jsem všem svým přátelům a spolupracovníkům, že jdu na další svatbu, přitom jsem tajně chodila na konkurzy. Přesně tak, mezi konkurzy jsem se mohla vrátit do normálního života, věnovat se své práci, chodit na BYU, ale stejně jsem myslela a čekala především na to talentové dobrodružství. Vždycky to bylo něco, na co jsem se těšila a byla jsem si vědoma toho, že si právě plním svůj sen.  Byla jsem neuvěřitelně nadšená z postupu do tohoto kola a to i proto, že jsem se na něj těšila tolik měsíců.

No, přiznám se, že věci, které mi tam v národní televizi řekli, byly docela bolestivé. Byla jsem z výsledků zklamaná, tím spíš, když něco, co pohlcovalo můj život takovou dobu, bylo v tu chvíli pryč. Ano bolelo to a bylo to možná i trochu ponižující, ale musela jsem se vrátit zpátky na začátek a čerpat novou sílu. Bylo to tím neskutečně falešným světem plným pozlátek, načesanými vlasy, make-upem, hvězdnou porotou nebo to prostě byla realita? Skrz upřímnou modlitbu jsem si sama sobě připomínala, že jsem dcerou Boží a že on je na mě pyšný. Hned potom, co jsem byla veřejně roztrhána na kusy, jsem opustila sál a podrželi mě lidé, kteří mě milují. Rodina i přátelé na mě byli velmi pyšní. To je to, co je opravdu důležité. Tito lidé mě znají a mají mě rádi pro to, jaká jsem a také za to, jak moc lásky jsem dala já jim.

Ačkoliv to bylo těžké, té noci jsem si připomínala to, co je skutečně důležité a co skutečně přináší radost. Ano, bylo to velmi zábavné a líbilo se mi to, nebudu však lhát – to, co přináší skutečnou a trvalou radost je náš vztah s Bohem a naše láska k jeho dětem taková, jakou on vložil do našich životů. Jsou to lidé; přátelé a rodina, kteří nás naplňují. Všechno ostatní – sláva, popularita, krása – jsou tak pomíjivé. Já měla všechny tyto věci, než jsem šla vystupovat na jeviště. Nebudu lhát, vypadala jsem docela dobře, cítila jsem se jako celebrita – všechno tohle mi však bylo ukradeno v momentě, kdy porotci otevřeli pusu. Bylo mi to odebráno, protože… to není skutečné. Moje rodina, má láska k ostatním lidem a moje víra v Boží lásku ve mně a jeho plán jsou věci, které mi nikdo nemůže ukrást. Měla jsem si uvědomit, že bez dalších faktorů, jako hraní na housle, být slavná či vypadat jako modelka…, jsem to opravdu já.

Celý život bude plný vzestupů a pádů a určitě se budu stále trochu krčit, když si ve své mysli přehraju některé vzpomínky, ale jinak jsem v pohodě. Půjdu dál a díky této zkušeností se stanu lepší, protože vím, co skutečně přináší radost.

Ve vší upřímnosti to byl ve skutečnosti velmi zábavný zážitek, potkala jsem spoustu úžasných lidí, se kterými se budu i nadále kontaktovat. Hodně jsem se toho naučila a zažila skutečnou explozi. Včera jsem se poprvé vrátila k práci. Pracovala jsem v léčebném centru jako poradce pro dospívající dívky v potížích. Po týdnu nepřítomnosti bylo skvělé vidět holky, které byly nadšené, že mě vidí. Bylo to za 8 měsíců poprvé, co jsem byla v práci, aniž bych čekala nějaké další dobrodružství. Samozřejmě, že nepřestanu hrát a budu se stále snažit splnit si své malé sny. Ale teď jsem prostě normální Lindsey… a to mi stačí.

Tento článek uveřejnila Lindsey na svém webu 10.8.2010.

Originální článek: http://www.lindseystirling.com/lindsey-blog/back-to-normal/