Hodně jsem poslední měsíce cestovala a jak jsem tak byla na cestách, tak jsem přišla na to, že jeden laskavý cizí člověk může změnit úplně všechno. Minulý týden jsem se nacházela v malém, 4 tisícovém městě Wadena v Severní Dakotě. Připravovala jsem se asi hodinu dopředu na svoji show, když mi praskla A struna na houslích. Nemohla jsem najít svou náhradní strunu a tak jsem se rychle díval na internetu na hudební obchody v okolí Wadeny. Jediné, co mi vyskočilo, byl obchod s piany, kam jsem okamžitě zavolala. Odpověděla mi žena se silným, severodakotským přízvukem: „Dobré ráno, tady Marshin a Petův obchod s piany, co pro vás mohu udělat?“ Pokračovala s tím, že mi řekla, že nejbližší místo, kde seženu A strunu, je hodinu a půl jízdy autem. Když jsem vysvětlila, že mám za hodinu vystoupení, její tón se změnil z domýšlivého na tón se skutečným zájmem. „Oh..ach tak. Hmm…nechte mě o tom přemýšlet a já vám zavolám zpátky.“
Poté, co jsem zavěsila, jsem začala panikařit, ale jak Marsha slíbila, tak o pár minut později zavolala a začala mi dávat jména a čísla na místní občany (říkala to tím nejroztomilejším přízvukem)“… to je číslo na Simmonsovu rodinu, ti mají tři dcery a ty hrají na housle. Je to příjemná rodina, neměli by mít problém s tím zapůjčit strunu. A je tu i doktor Grey. Je to místní zubař, nehraje na housle, ale vím, že jedny má…“
Nemohla jsem uvěřit tomu, jak byla Marsha laskavá. Byla jsem vystresovaná, přesto mě uklidnilo už jen to vědomí, že tahle žena, kterou jsem ani neznala, byla v mém týmu. Nedala jsem ji žádnou práci a přesto se mohla přetrhnout, aby mi pomohla. Myslím tím, kdo tohle udělá? Typická odpověď zákaznického servisu je: „Omlouvám se, nemohu vám pomoci, hodně štěstí.“ Pokud vnímáme lidi jen jako nepříjemnost nebo někoho, kdo chce jen zisk, pak z nich děláme předměty bez citů. Pokud ale vnímáme lidi jako individuality, jsou to najednou lidé, kteří mají vášně a zájmy a se kterými by se mělo zacházet dle zásluh.
Ať už byla Marsha sladká, jak mohla, žádná z možností nezafungovala. Takže jsem prakticky rozervala své pouzdro na housle, abych našla náhradní strunu. Věděla jsem, že ji mám a … jako nebeský sbor „aaaah“…jsem ji konečně našla. Asi o pět minut později Marsha zavolala znova, aby se ujistila, že jsem v pohodě a hodně si ulevila, když jsem jí sdělila dobrou zprávu.
V Bibli Ježíš Kristus mluví o tom, že opustil 99 oveček, aby našel jednu ztracenou (Matouš 18: 12-24). Bůh nám žehná skrz činy druhých a já věřím tomu, že jsme jeho ruce na zemi. Když si vezmeme čas k tomu, abychom se zaměřili na jednoho či jednotlivého člověka, tak se tím stáváme anděly pro ty okolo nás a my sami jsme potom šťastnější. Marsha byla velmi šťastná žena a ačkoliv mi nepomohla vyřešit problém, stala se mým andělem dne.
Tento příspěvek vložila Lindsey na svůj web 16.11.2011.
Originální článek: zde